KONCEPT, CHOREOGRAFIE, PERFORMANCE

Viktor Černický 

SCÉNOGRAFIE

Drahomír Stulír 

LIGHTING DESIGN

Zuzana Režná 

DRAMATURGIE

Lukáš Karásek 

PRODUCENT

ZDRUHESTRANY

KOPRODUCENT

Tanec Praha z.ú. / PONEC - divadlo pro tanec

PREMIÉRA

11. listopad 2018 / PONEC – divadlo pro tanec

DÉLKA

40 minut

VE SPOLUPRÁCI S

BuranTeatr Brno, CNK Záhrada v Banské Bystrici (SK), Stanica Žilina-Zariečie (SK), Théâtre De L'arsenal ve Val-de-Reuil (FR), CIRQUEON Praha, Divadlo Alfred ve dvoře, Studio Alta a Festival Bazaar, Divadlo Pôtoň (SK), Festival Kiosk (SK), Operaestate Bassano del Grappa (IT)

ZA FINANČNÍ PODPORY

 Ministerstva kultury ČR a Statutárního města Brna

Představení vzniklo ve spolupráci s PONEC – divadlo pro tanec

22 konferenčních židlí, obsesivní rytmus a jeden odhodlaný muž. Představení, které se pohybuje na pomezí instalace, performance, tance a cirkusu, zábavnou formou ukazuje, že i předměty každodenního života lze proměnit v neuvěřitelné kousky architektury. PLI navazuje na barokní filosofii Gottfrieda Willhelma Leibnize, robustnost a okázalost tehdejší doby však nahrazuje jednoduchostí a minimalismem scénického provedení.
 

Ocenění

Inscenace PLI získala v roce 2019 Hlavní cenu České taneční platformy a Cenu diváků a bude prezentována v rámci prestižní taneční přehlídky Aerowaves Spring Forward  2020 ve slovinské Rijece!

 

Recenze

Sledovat přechod mezi strachem z neznámého místa, ostychem před hromadou židlí a následným pocitem nadvlády nad hromadou zpracované hmoty je hotovou divadelní rozkoší. 

PLI není jenom skvělá inscenace, ale vizionářský počin, futuristické okénko do budoucnosti divadla, kde nebude platit fundamentální dodržování žánrových konvencí. Ty jsou přežitkem. Cesta patří daleko otevřenějším formám, nehledě na to, jestli se jedná o performance, činohru, contemporary, nový cirkus nebo nedej bože balet. / Martin Macháček, Taneční zóna

 

Rozhovor s Viktorem Černickým

1. Viktore, co vlastně znamená PLI?

PLI, to je svět vnímaný jako záhyb. Je to figura na scéně, podivuhodná aktivita člověka, který neustále vytváří záhyby, vrší je do nekonečna, záhyb přes záhyb, záhyb podle záhybu. Neúnavně skládá, překládá a rozkládá okolní hmotné prvky. Jeho činnost je hrou zaplňování, kde se odvrací prázdnota a nic už není vydáno absenci. Je to Solitér s převrácenými pravidly. Na šachovnici zaplňuje mezery, přes něž skáče, místo aby skákal na prázdné políčko a odstraňoval přeskočené figurky, dokud není prázdnota kompletní. 

PLI je současnou parafrází Leibnizovy filozofie, v níž celý svět může být divadlem nebo deskou, ale ne proto, že by se rodil z iluze nebo do ní upadal. Realizujeme cosi v samotné iluzi, předáváme ji duchovní přítomnost, která jejím částem a kouskům znova navrací kolektivní jednotu.

2. Jak se zrodil nápad vytvořit dílo PLI?

Když se na to dívám zpětně, tak vidím, že všechny fáze přípravy představení propojují slova jako úsilí nebo snaha. Už nějakou dobu jsem v sobě nacházel touhu pracovat s něčím, co mě přesahuje, téměř nerealizovatelný cíl. Snil jsem o objektech, které byly až příliš velké na to, abych s nima vůbec mohl pohnout, abych na práci s nima musel vyvinout ohromné úsilí, abych narážel na svoje limity a byl nucen je překonávat.

Zjistil jsem, že ta touha po něčem, co mě přesahuje, má blízko k baroku, a tak jsem se chodil koukat na barokní sbírku ve Schwarzenberském paláci. Objevil jsem Gillese Deleuze a jeho knihu Záhyb, kde rozvíjí myšlenky baroka, vycházejíc přitom hlavně z Leibnizovy filozofie... 

 Často dostanu nápad, o kterém si řeknu - To je skvelě, to musím zkusit! A pak několik nápadů, které se mi zdají banální. PLI vzniklo z toho, že jsem vyzkoušel všechny "skvělé" nápady, abych zjistil, že žádný pro mě nefunguje, a pak mi zbyl jeden "banální" obraz - hromady židliček naházených na sobě.

3. Jaký máš ty sám vztah k objektům?

Objekty jsou pro mě spolehlivým partnerem. Obě sóla, PAROLAPOLEA a PLI, vznikli z prvotní touhy po práci s objektem, která je jádrem obou představení. V tomhle mám možná blízko k cirkusu, který vnímám jako umění založené na vztahu mezi subjektem a objektem. Vertikální představa světa, kde člověk stojí nad vším, vším hýbe a manipuluje podle vlastní libosti podle mně není komplexní. Nejsme středobodem vesmíru, stojíme na jedné horizontální úrovni se svým okolím, s živým i neživým světem, s fyzikálními zákony, se zemskou rotací, vesmírnými pohyby, a proto taky nevidím důvod, aby byl člověk středobodem jeviště.

Vstupenky

( Photo: Vojtěch Brtnický)
( Photo: Vojtěch Brtnický)
( Photo: Vojtěch Brtnický)
( Photo: Vojtěch Brtnický)

#tanecpraha